Rozhovor s Nikol Moravcovou o Hongkongu
Nikol Moravcová studuje na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze magisterský obor „Mezinárodní obchod“. Strávila mj. semestr na studentské výměně v Hongkongu, který ji přinesl řadu nevšedních zážitků a překvapení. O Hongkongu i studiu v Asii obecně si s ní povídala naše „pomvědka“ Eliška:
- Proč sis pro svůj studijní pobyt vybrala právě Hongkong?
Těch důvodů bylo určitě spoustu. Byla jsem na erasmu už na bakaláři, kdy jsem semestr strávila v Kolíně nad Rýnem, a i když to občas celé nebylo jen růžové, zpětně na to vzpomínám jako na příjemný semestr. Nicméně Kolín je pořád Evropa, blízké Neměcko, které mě tolik nepřekvapilo. Proto jsem chtěla jet někam dál. Někam, kde budu muset řešit neobvyklé potíže. Kde budu neustále překvapená kulturou, přírodou, jídlem, čímkoliv. Kde si zkusím být jen sama za sebe. Zároveň si myslím, že na cestování po Evropě máme dost času i příležitostí. Ale když je možnost strávit v zahraničí celý semestr, mělo by to být něco opravdu jiného. Země, která je dostatečně daleko, aby bylo i v jejím okolí, co nového poznávat. Země, do které si jen tak nezajedete, ať už kvůli nákladům, dostupnosti, času… Zkrátka si myslím, že je super využít možnosti strávit někde déle času než 14-denní dovolenou a poznat to místo i kulturu, jak to jen jde. A proč konkrétně Hongkong? Je to zvláštní, ale vlastně nevím. Když jsem procházela seznam zemí, prostě mě to „praštilo do očí“, a já jednoduše věděla, že to je přesně to místo, kam chci. Vlastně jsem toho o Hongkongu v té době ani moc nevěděla. Ale jedno bylo jisté – je to dostatečně daleko a jiné.
- Když se mluvilo o Hongkongu dříve, co se Ti jako první vybavilo? Co se Ti vybaví teď, po Tvém studijním pobytu?
Dřív jsem měla Hongkong jednoznačně spojený s Čínou. Jako takové obchodní překladiště čínského zboží, aby bylo atraktivnější pro Evropu. Nicméně teď už vím, že Hongkong je mnohem víc. Opravdu je tam obrovský přístav (a tím „obrovský“ myslím vážně obrovský) pro transport veškerého zboží a všude potkáte spoustu levných čínských „fejků“. Ale je to také město mnoha tváří, kde jsou jak luxusní business centra a moderní mrakodrapy, tak neuvěřitelná ghetta a ulice plné chaosu, nepořádku i chudoby. Kolem města je ale také nádherná příroda, vodopády, hory plné výhledů do krajiny i mořské zátoky nabízející koupání. Takže jedním slovem „kontrast“.
- Jak jsi vnímala kulturní rozdíly? Zažila jsi nějaký kulturní šok?
Rozhodně! Kulturní rozdíly jsou neuvěřitelné. A jsou vlastně viditelné i v rámci samotné země. Na ostrově, v té modernější části, jsou na cizince zvyklí, všechno je modernější a vyspělejší, oproti tomu v té pevninské části se cizinci nepohybují tak často, mimo město už téměř vůbec, a přišlo mi, že se zde žije trošku „tradičnějším“ a jednodušším způsobem. Často jsem si řekla, že místní jsou „burani“ – např. vrazí do vás (a kolikrát to fakt bolí) v metru i na ulici, aniž by je napadlo se omluvit, na veřejnosti se šťourají v nose. Rozdíl je samozřejmě také ve stravě, kdy je občas docela ruleta a doufáte ve štěstí, když si objednáte, jelikož většinou chybí překlad do angličtiny a často i google translator selže. Hadí polévka, vnitřnosti, kuřecí pařátky, stinky tofu, neidentifikovatelné pokrmy. To všechno otestuje váš žaludek 🙂
Mladí tráví většinu času v obchoďácích, v kavárnách a restauracích a moc je neláká sportovat nebo jít do okolní přírody, vždyť i na trecích v přírodě jsme v 90 % potkávali starší nebo cizince. Navíc mi na univerzitním kampusu přišlo, že jsme my, studenti VŠE, mnohem dospělejší (a to se nechci chvástat) – hodně studentů při škole pracuje a uvědomuje si svou dospělost a zodpovědnost. Naopak na CUHK jsem si připadala jak na gymplu – kariérní otázky nikdo neřešil a vše financovali rodiče; dokonce během semestru probíhaly festivaly Pikachu a podobných seriálů či her, kdy si studenti stavěli masky, papírové sochy a sehrávali různé scénky. Na mobilech jsou závislejší než my a hrát v metru současně hry na 3 telefonech není neobvyklé. Stihli jsme také oslavu čínského nového roku, což byla zajímavá oslava s přepychovým ohňostrojem, ale naprostou neorganizovaností celého davu v ulicích. Zkusili jsme místní tradice házení mandarinky a přáním na strom, kde se musela zavěsit, aby bylo přání splněné.
- Máš nějaký speciální zážitek z Tvého pobytu?
S úsměvem vzpomínám na to, jak na mě v metru, až na vesnici za městem, zírala malá holčička. Upřímně, byla jsem pro ní naprostý exot. O hlavu vyšší než všichni ostatní, skoro blond, s pihama a sportovně oblečená. Když vystupovala a procházela kolem mě, píchala do mě prstem – snad jestli jsem opravdu živá 🙂 Tohle totiž perfektně vystihlo vnímání lidí, které jsme potkávali mimo ty turistické oblasti. Hledí na cizince, prohlížejí si je a mnozí se s nimi chtějí přátelit jen pro pocit výjimečnosti. Hongkong býval britský, proto jsou tam evropané vnímáni velice pozitivně.
Ale zážitků bylo spoustu, ať už přímo v Hong Kongu nebo při našich cestách do jiných zemí. Zažila jsem, co je opravdový smog, zahrála si v casinu v Macau, sázela na dostizích v centru Hongkongu, ztratila se nesčetněkrát v okolní přírodě i ve městě, ochutnala věci, které bych v běžném životě zavrhla. A nakonec při návratu nás dokonce odmítli pustit do čínského rychlovlaku, sebrali nám pasy a drželi nás v poslechové místnosti – plná bezmoci jsem netušila, jak se nakonec vrátíme do Čech. Celkově jsem vyšla z komfortní zóny tolikrát, až jsem si to určité nepohodlí oblíbila, a naučila jsem se víc improvizovat.
Během prvního měsíce mi přišlo speciální úplně všechno, jelikož to bylo tolik rozdílné od toho, co jsem znala. A každý den se objevilo něco, co mě překvapilo. Při pohledu zpět je ale nejvíc speciální asi týden, kdy byli v Hongkongu moji rodiče, a já tak měla možnost jim během té doby ve zkratce ukázat všechno, co jsme s přáteli běžně dělali a objevovali. Oni mi naoplátku přivezli chleba s Lučinou, to v Asii fakt chybí.
- Vrátila by ses znovu do Hongkongu? Vydala by ses do nějaké další asijské země? Do jaké?
Určitě bych Hongkong ještě někdy navštívila, což při cestování do Asie není tak složité, jelikož jsou zde časté přestupy mezi lety. Takže spojit 3 dny v Hongkongu s další cestou je za mě ideálním řešením. Už při pobytu v Hongkongu jsem využila blízkosti dalších asijských zemí a cestovala. S kamarádkou jsme projely Malajsii a Singapur. S přítelem jsem se pak potkala v Japonsku. A na závěr přijeli za mnou do Hongkongu rodiče, kde jsem jim během týdne ukázala od všeho trošku, aby sami viděli, jak jsem tam žila, a potom jsme se společně ještě s týdenní zastávkou v Pekingu vrátili do Čech. Nicméně ještě mám na svém travel wishlistu dost zemí nebo míst, které bych chtěla vidět. Z asijských asi Vietnam a Laos, dále Tchaj-wan a Borneo kvůli jedinečné přírodě. A co se týká Číny, u té mám rozporuplné pocity – bezesporu jsou tam krásná a lákavá místa k vidění, ale týden v Pekingu byl plný zvláštních zážitků a pocitů, které nemusím opakovat. Nicméně celkově si myslím, že jsem měla štěstí a stihla svůj pobyt v Hongkongu jen tak tak – týden po mém odjezdu začaly nepokoje a teď je situace, jaká je…
- Liší se nějak výuka na Chinese University of Hong Kong (CUHK) od stylu výuky na VŠE?
Liší. Samotná výuka je hodně teoretická, prezentace vyučujících jsou přeplněné textem a celkově obsahují velké množství informací. Většinou tak není potřeba žádná učebnice (alespoň tedy ne na kurzy, které jsem absolvovala já) a studenti si vystačí s prezentacemi, které vyučující obvykle poskytují. Co se týká prezentací studentů, při těch jsem se necítila příliš komfortně, jelikož jsou očekávány jiné prezentační schopnosti. Na CUHK máte přesně stanovený čas, který vám na vteřinu přesně stopují, měli byste ideálně sehrát scénku, musíte říct příliš velké množství informací a ještě více napsat do prezentace, díky čemuž je nepřehledná. Všichni studenti tak mají nazpaměť naučený svůj text a vychrlí ho tak rychle, že si nakonec posluchač z prezentace příliš neodnese. Co se týká sportu a tělocviku, pokud je nechcete dělat na profesionální úrovni a reprezentovat školu, do týmu si vás ani nevezmou. Dokonce mi trenéři řekli „we don´t do sport for fun“, což je přesný opak mého přístupu. Přitom ale sami místní studenti nebývají od pohledu na sport příliš nadaní.
Rozdíly jsou také v hodnocení. Zatímco na VŠE je přesně stanovená bodová škála a hodnocení, na CUHK se známky vypočítávají podle úspěšnosti spolužáků. Tedy, že např. prvních 5 % nejúspěšnějších studentů má A, dalších 10 % získá B atd. To způsobuje obrovskou rivalitu mezi jednotlivými spolužáky a neochotu sdílet materiály a informace. Pokud ale jde studentům jen o to zkoušku úspěšně složit, je minimální počet bodů mnohem nižší než u nás (nepamatuji si přesně, ale asi 40 %). Pokud studenti chtějí, mohou absolvovat také 3. semestr během jednoho školního roku, a to v létě. Povinné to však není. Nemají nic jako státnice nebo diplomové/bakalářské práce. Studenti často univerzitu zakončí několikaměsíční stáží ve firmě, kterou shrnou v krátké písemné práci a tím vše uzavřou.
V neposlední řadě v Čechách nejsme obecně moc zvyklí mít něco jako kampus. CUHK taková je a poskytuje studentům vše, co potřebují na jednom místě. Co se ale třeba ubytování týká, to pro mě byl šok. Bydlela jsme v dámské ubytovně, kam měli kluci přísný zákaz vstupu. („Vážně?! Ve 21. století? V třiadvaceti letech?!“) A samy místní studentky přezdívaly této koleji jako „girls´ prison“. A o tom, jak kolej vypadala, ani nemluvím…
Myslím, že každý výjezd do zahraničí má své plusy i mínusy. A už je jednotlivých lidech, jak to pojmou. Já mám pocit, že jsem z toho semestru v Hongkongu „vyždímala“ maximum. Někdo to pojal víc lowcost, někdo si naopak užíval restaurace a luxusní bary na střeše mrakodrapů, někdo víc výletil a objevoval zajímavá místa, jiný naopak bary. A to je na tom to super. Přijedete někam, kde vás nikdo nezná a nic od vás nečeká. Najdete si tak přátelé se stejným očekáváním a přístupem.