Rozhovor s Terezou Bártovou o studijním pobytu v Singapuru

Tereza Bártová na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE studuje bakalářský obor Mezinárodní obchod. Má za sebou semestrální pobyt v Singapuru, o kterém si povídala s Eliškou Hronovou, pomocnou vědeckou silou v CAS:

Proč sis vybrala pro svůj studijní pobyt Singapore Management University? Byly nějaké další alternativy z pohledu jiné destinace pro semestrální výjezd nebo byl Singapur jasnou volbou?

Když jsem před rokem otevřela seznam nabízených partnerských škol, bylo to pro mě jako kdybych stála před vitrínou v cukrárně. Člověk by rád ochutnal od všeho trochu. Co takhle Sachr ve Vídni? Ne, počkat, turecká baklava, na tu mám vlastně chuť! Ale stejně jako s dorty a zmrzlinami, bylo potřeba vybrat si jen jednu destinaci. Jednu univerzitu. Jeden dezert. Tak dobrý, aby se mi za ty 4 měsíce, pokud možno, nepřejedl.

Já už jsem v tu dobu měla evropské cukrovinky poměrně přejedené a měla jsem chuť experimentovat. Při výběru jsem tedy nekoukala ani tak na prestiž univerzity (i když to byla samozřejmě v případě SMU příjemná třešnička na dortu) jako na vzdálenost. A protože na západ od Evropy jsem už taky párkrát zavítala, finální výběr jsem zúžila na asijské země a jejich leckdy neidentifikovatelné druhy sladkých pochutin. Abych si ale, jako asijský začátečník, neukousla moc velké sousto, Singapur byl pro mě jasnou volbou. Ne nadarmo se o něm totiž říká, že je to „Asia for Beginners.“

Jaký nezapomenutelný zážitek bys s námi ráda sdílela? Jak jsi zvládla kulturní šok?

Když zavzpomínám na začátky mého výměnného pobytu, byl to vlastně jeden velký šok. Ten kulturní se ale přidal až o celých deset dní po příletu. V lednu 2022 totiž stále ještě zuřila pandemie Covidu-19 a podle singapurských zákonů jsme museli podstoupit dlouhou desetidenní karanténu, dvakrát denně hlásit tělesnou teplotu na ministerstvo a přijímat kontrolní hovory od školních pracovníků, kteří se tak snažili, každý den v jinou hodinu, ujistit, jestli jsme doopravdy izolovaní a netouláme se po ulicích. Ač jsem tehdy ze Singapuru viděla jen letiště a speciální kovidový taxík, už to mi dalo představu o tom, co mě tu další měsíce čeká: Přísná pravidla, asijská distingovanost, řád a pečlivost. Na červenou se prostě nepřechází! V davu se chodí zásadně vlevo (po vzoru jejich někdejších britských kolonizátorů). Varovná oznámení nejprve uvádí trest, až po něm jeho důvod. To víte, české duši bylo v přísném asijském systému leckdy trochu těsno. Ale ty moje duše spřízněné, které čekaly na tu mou doma, na tom velice ocenily velkou dávku bezpečí, která je s ním spojená.

Jaké místní speciality jsi v Singapuru ochutnala a které bys ne/doporučila ochutnat ostatním?

Singapur je mladý, dynamický stát, který nejen díky své příznivé lokaci přilákal tisíce Číňanů, Indů, Malajců a ostatních okolních asijských národů, které se zde usadily a jejich děti si tak už, jako jedna z prvních generací, hrdě říkají Singapurci. I tak si ale zachovávají kulturní rysy svých dědečků a babiček, kteří zůstali v jejich původní domovině. Na procházce Singapurem proto nebuďte překvapení, když narazíte na buddhistický chrám vedle mešity, oddělený malým obchůdkem s indickými soškami. Singapur se tak stal takovou instantní Asii. Což ale, díky bohu, neplatí o místní kuchyni. Je to právě jídlo a kulinářské umění, které spojuje všechny tyto národy dohromady a tvoří tak pevný základ nové mladé kultury singapurského národa.

Každý ten národ si totiž do Singapuru přivezl alespoň jeden recept nebo ingredienci, bez které by si v nové zemi jen těžko zachoval svou původní identitu. Číňani (kromě světoznámých nudlí na tisíc způsobů) svou horkou rýžovou kaši, která léčí střeva a dodává životní energii, obyvatelé Myanmaru své saláty z fermentovaných čajových lístků, které působí protizánětlivě a lehce se tráví a Malajci svůj durian… Který ukrutně páchne. A dělí tak společnost na dvě nesmiřitelné poloviny: agresivní odpůrce a posedlé milovníky. Já se velice hrdě hlásím k druhé skupině, i když doufám, že se mi to u pasové kontroly na cestě domů nevymstí, když s sebou domů táhnu balíky sušených durianů do zásoby. Something to declare?

Jak probíhá výuka na Singapore Management University a které předměty bys svým spolužákům na této univerzitě doporučila odstudovat?

Singapore Management University (SMU) je velice prestižní univerzita plná motivovaných studentů z celého světa, kteří jsou ochotni za každou cenu excelovat v neúprosném světě businessu, kterého je Singapur, dovolím si tvrdit, centrem. K tomu jim pomáhá arsenál vynikajících vyučujících a hostujících profesorů. Přidejte k celému obrázku ještě západní styl výuky plný interaktivních diskusí, projektů, skupinových prezentací a názorových esejí a máte SMU v kostce. Přestože já jsem osobně nastavená spíš na zběsilé memorování v osamoceném koutku knihovny než na zuřivé debaty v kroužku, byla to pro mě přínosná zkušenost. Všechny ty předměty, které jsem si zvolila, mě tak naučily, spíš než předepsané kapitoly ve svém sylabu, jak být tolerantní, pohotová, časově flexibilní a do toho všeho vždy usměvavá a odpočatá… Dělám si samozřejmě legraci. Některé předměty ale přeci jen vyžadovaly o něco časově náročnější přípravu z hodiny na hodinu, než býváme zvyklí u nás.

Jak probíhal administrativní proces ohledně zařizování tvého pobytu v zahraničí?

Singapur je zemí pravidel, papírování a úřadů. I na mé zkušenější kamarádky působil celý proces zařizování víza a všech studentských kartiček poměrně chaoticky. Pro mě, jako pro někoho, kdo ještě nikdy nebyl tak daleko na tak dlouho, pro někoho, kdo vždycky při cestování spoléhal na to, že tatínek koupí letenky a maminka podepíše všechna lejstra, pro takového nezkušeného „zelenáče“ to byla nefalšovaná byrokratická smrt. Škola nám ale naštěstí posílala podrobné e-maily s jednotlivými kroky a deadliny, které si bylo potřeba ohlídat. V případě nejasností také ochotně zodpovídala dotazy a snažila se nám tak celý proces ulehčit. Když si tedy člověk vše zodpovědně pročte a nastuduje, není třeba se ničeho obávat. Ale to víte, Erasmus v Bratislavě by byl asi vyřízený rychleji.

Co je nejnákladnější položkou na tvém studijním výjezdu? Co bys svým spolužákům doporučila udělat jinak/lépe?

Singapur je, v porovnání s Českou republikou, drahá destinace. To se všeobecně ví a každý, kdo se pro něj rozhodne jako pro svou výměnnou zemi, s tím podvědomě počítá. V moři nadšeného očekávání nejlepších 4 měsíců svého života před tím ale student rád zavírá oči až do chvíle, než mu je rázně otevře první platba nájmu, večeře v restauraci a nákup v supermarketu. Nejdražší položkou je tu určitě bydlení, ke kterému se váže i moje rada všem budoucím výměnným studentům na SMU. Ubytování je moudré hledat s předstihem. Škola nenabízí koleje pro exchange studenty, je tedy potřeba projít velkou spoustu místních realitních kanceláří, napsat pár e-mailů, třikrát skočit na makléřskou past, dvakrát se zhrozit při pohledu na fotky švábů v malém pokojíku, který jste si už už pronajali pro jeho příznivou cenu a přihlásit se do všech facebookových skupin s nabídkami bytů. Až po celém procesu „pokus – omyl“ se na vás usměje štěstí a najdete pěkný pokojík či tzv. „condo“, které odpovídá své o něco vyšší ceně, než byste si možná přáli zaplatit za studentské ubytování.

S lehkou finanční podporou od vašich nejbližších a díky školnímu stipendiu ale určitě strádat nebudete. Zvlášť když po prvních rozkoukávacích dnech zjistíte, že rajčata se nevyplatí kupovat v supermarketu, ale na indickém trhu, že do restaurace zkrátka nemůžete chodit ob den na večeře, a že, když je hlad, jistí to tzv. místní Hawker centrum s nejautentičtějším streetfoodem. Které, přiznejme si, často bývá lepší než kdejaká restaurace.

Doporučila bys Singapur pro studijní pobyt spolužákům? Proč ano/ne? Co by v Singapuru spolužáci, kteří se tma chystají neměli v žádném případě vynechat?

Každá destinace láká určité typy cestovatelů. Proto neřeknu nadšené: „Singapur je boží, všichni tam jeďte!“. Protože „všichni“ tam určitě šťastní nebudou. Ani já po čtyřech měsících jsem se stále ještě nerozhodla, jestli jsem tu vlastně byla šťastná. A pokud jsem byla, jestli bych tu byla šťastná i déle. Jak byste to měli vy? Protože:

Je tu zatracené vedro. Celoročně teploty neklesnou pod 30 °C a je tu téměř 90% vlhkost. Ať už jste tlouštík nebo sportovkyně, permanentně z vás teče. I v noci. I pod klimatizací. I v noci pod klimatizací.
Není tu jedna kultura. Je tu spousta kultur. Není tu jedna historie. Je tu spousta příběhů a osudů různých národů a menšin. V každé čtvrti vládne jiné náboženství, jiný myšlenkový princip, v každé voní jiné koření. Proto také nikdy do žádné čtvrti nezapadnete, ale z žádné zároveň nebudete vyčnívat.
Jsou tu komáří. Opice, které, když si nedáte pozor, kradou jídlo. Varani, kteří vypadají jako krokodýli. Barevní kohouti, kteří vám v 5 hodin ráno hulákají pod oknem. Divoká prasata, hadi a gekoni, kteří lezou po zdech. Spousta gekonů.
Jsou tu davy lidí. A ty davy se většinou vlečou. Nejlépe když jdete pozdě do školy. Semaforům trvá věčnost, než padne zelená pro chodce. Třetinu potravin v supermarketu neznáte. Půlku nabídky v restauraci neznáte. Tři čtvrtiny jídel v Hawker centrech neznáte a žádné nedokážete správně vyslovit.
Po čtyřech měsících si s hrůzou začnete před spaním pouštět BBC Radio, protože máte strach, že jste chytli singapurský přízvuk v angličtině. Při větě „Okej, ken, láááá.“, tedy „Ano, můžeš.“ (Univerzální Singlish odpověď na všechno.), začínáte tiše prosit místní bohy o trpělivost. A že máte na výběr.

Všechny tyhle body, a věřte, že jich je ve skutečnosti ještě mnohem víc, mě provází každým dnem. Na každý z nich ale vždycky zapomenu při pohledu na rozsvícenou stezku v korunách stromů (OCBC Skywalk) u Marina Bay, ikonické mrakodrapy ve finančním centru, při horkých procházkách do Chinatownu za čerstvým durianem (Nebo kokosem, pro vás všechny, kdo nevíte, co je skutečná dobrota!), při procházkách v zelených parcích, které vypadají jako džungle nebo pokaždé, když objevím nové schované Hawker centrum, ještě levnější, prapodivnější a chutnější než všechny, které jsem našla doposud.

Singapur je skvělou volbou. Skvělou volbou pro ty, kteří jsou samostatní, mají chladnou hlavu při řešení problémů, chtějí poznat asijskou kulturu (a nejen jednu), mají rádi tofu (😊), jsou tolerantní, teplomilní a připravení, že se ze studijního pobytu vrátí jako někdo úplně jiný. Zocelenější, v mnoha ohledech moudřejší a přes to všechno vlastně šťastnější. Tak jako já.

Fotografie: Tereza Bártová

Další z rozhovorů s našimi studenty najdete ZDE.

Pokud studujete FMV/VŠE a chtěli byste přispět s vlastním pohledem na studium v Asii či na jakékoliv jiné „asijské téma“, budeme rádi, když nás kontaktujete, např. na adrese stuchliz@vse.cz