S Janem Krejčím o studiu čínštiny

Jan Krejčí, absolvent FMV a momentálně také doktorand na Katedře světové ekonomiky a člen CAS, se s námi podělil o své zkušenosti ze studia čínštiny. S přestávkami se učí čínsky již šest let a vypracoval se na úroveň certifikátu HSK6 (nejvyšší možná úroveň dle certifikace Ministerstva školství ČLR), aniž by studoval jazyk ve specializovaném univerzitním oboru. Jak se Honza vypořádal se studiem čínských znaků či pověstných tónů? A jaký přístup ke studiu by doporučil začínajícím zájemcům o čínštinu?

V čínštině jsi již dosáhl velmi obstojné úrovně, několikrát jsi i Čínu navštívil. Jak tvůj zájem o Čínu a čínštinu jako takovou vůbec začal?

Začalo to ve druhém semestru na bakaláři, kdy jsem si zapsal ten nejzákladnější kurz čínštiny na VŠE. Do té doby jsem o Číně moc nevěděl a o čínštině neuvažoval. Zlákala mě exotika čínských znaků a taky potenciál do budoucna, který tento jazyk představuje. Právě ten pocit dobrodružství při luštění nových znaků a vidina praktického využití mi dodávaly motivaci ve chvílích, kdy jsem s tím vším chtěl seknout.

Jak ti vůbec čínština poprvé zněla? Přišla ti příjemná na poslech?

Čínština mi poprvé zněla strašně legračně. Když jsem procvičoval výslovnost, dával jsem si pozor, aby mě nikdo neslyšel, protože jsem si připadal dost hloupě.

Se studiem čínštiny si následně pokračoval i v Číně…

Když jsem se rozhodoval, kam jet na semestrální výměnný pobyt, už jsem měl za sebou tři semestry čínštiny na VŠE + nějaké to samostudium, takže Čína byla logickou volbou a zpětně viděno také zkouška ohněm. Poprvé jsem jel sám do cizí země, poprvé jsem letěl letadlem a hned na druhý konec světa a taky jsem poprvé otestoval čínštinu v akci.

A jak tedy při první návštěvě Číny osvědčily doposud nabyté znalosti?

Zjistil jsem, že jedna hodina čínštiny týdně po dobu tří semestrů je skutečně jen základ. V Číně mě přiřadili do třídy, která byla jen jeden semestr napřed před naprostými začátečníky. Ve třídě jsem měl jediného spolužáka –  Vlada z Ruska, jehož neochota k rannímu vstávání často způsobovala, že jsem měl individuální výuku. Byl to stres, ale za krátkou dobu jsem se naučil spoustu nových užitečných slovíček a vět, které jsem mohl ihned použít pro komunikaci s čínskou rodinou, u které jsem bydlel v podnájmu.

Lišila se nějak výuka v Číně a Čechách, kromě toho že v Číně jsi přirozeně musel mít hodiny častěji? Přistupuje se v Číně k výuce jazyka jiným způsobem?

Čeští učitelé se museli čínštinu naučit, a proto jsou schopní českému studentovi lépe vysvětlit neobvyklá gramatická pravidla a další úskalí tohoto jazyka. Naopak výslovnost odposloucháte lépe od rodilého mluvčího.

Takže osobně považuješ za vhodnou kombinaci studium jak s rodilým mluvčím, tak i s českým učitelem?

Často říká „jeď do zahraničí, tam se jazyk naučíš sám od sebe“. Jenže to není pravda. Nejdříve je potřeba pochopit základy a ty nejlépe pochopíte, když vám je někdo vysvětlí v rodném jazyce. Za největší zlom v učení cizího jazyka považuji fázi, kdy už se cílový jazyk dokážete učit pomocí jazyka samotného. Pak už nic nebrání aktivně se ptát rodilého mluvčího na to, co vás zajímá.

Když se tedy podíváme konkrétně na studium čínštiny, máš nějaký vlastní osvědčený postup? Začněme třeba u znaků, které jsou specifickým rysem čínštiny.

Pro učení znaků se mi nejvíce osvědčila klasická metoda sednout si ke stolu, vzít do ruky tužku a psát vybraný znak stále dokolečka. Při tom je ideální si každý napsaný znak nahlas vyslovit, aby se v paměti propojil obraz a zvuk. Druhá fáze je znak nezapomenout. K tomu používám úplně jinou metodu. Anglicky se jí říká spaced repetition a využívá principy Ebbinghausovy křivky. Podstatou je, že na začátku člověk nové slovíčko opakuje častěji, a s tím, jak se mu dostává „pod kůži“, se intervaly opakování prodlužují. Na tomto principu funguje mnoho programů. Já sám používám program Mnemosyne, který je zadarmo a umožňuje mi vytvořit si kartičky s obsahem přesně tak, jak potřebuji. Vytvořené kartičky pak synchronizuji s mobilem, takže můžu opakovat slovíčka ve chvílích, kdy čekám ve frontě, jedu v MHD a podobných neproduktivních situacích.

Jak je to se znaky dále? Z osobní zkušenosti vím, že vůbec nejlépe se „dostávají pod kůži“, když se s nimi pravidelně setkáváš přímo v textu. Máš i tipy na nějaké jednodušší materiály navíc, v případě, že se nechceš držet jen učebnice?

Velice dobrou zkušenost mám s lekcemi ze stránky Popup Chinese, základní registrace je zdarma a zahrnuje i přístup k audionahrávkám. Lekce jsou navíc vtipné, takže mě učení vždy bavilo. Jednoduché texty lze najít i na stránce The Chairman’s Bao, kde si můžete přečíst autentické zpravodajství zjednodušené pro zvolenou úroveň čínštiny.

Když se přesuneme k mluvené čínštině, často se u lidí, kteří neumí čínsky, setkávám s obavami z tónů (tzn. melodický průběh slabiky způsobující, že stejné slabiky získávají při čtení s různou intonací různý význam). Myslíš, že tóny jako takové jsou velkou komplikací?

Čínština má celkem čtyři tóny plus jeden, kterému se říká nultý, pátý nebo lehký tón a je bez intonace. Pro někoho to bude překvapení, ale čeština má také tóny. Všímáte si, jak na konci otázky jdeme intonací nahoru? Tak to je druhý tón. Když někomu rázně přikazujeme, většinou naše intonace na konci prudce klesá. To je čtvrtý tón. První tón je, jako když dlouze vyslovíme samohlásku a nejdeme intonací nahoru ani dolů. Pro nultý tón platí to samé, s rozdílem, že vyslovíme krátce. Takže jediným problémem je naučit se třetí tón, který v češtině nemá ekvivalent, a také si zvyknout na to, že tóny se nemění jen na konci věty, ale u každé slabiky.

V čínštině (především na severu) se při mluveném projevu tóny často hodně redukují, takže ve finále nejsou natolik určující, jak by se mohlo zdát. Máš podobnou zkušenost?

Někde se redukují, někde se zaměňují. Například v ťi-nanském nářečí se „číst knihu“ vysloví jako „kácet strom“ ve spisovné čínštině. A to je ještě ta lepší varianta. Když Číňan naplno spustí ve svém nářečí, tak mu není rozumět ani slovo bez ohledu na tóny.

Dialekty a velmi rozdílná výslovnost standartní čínštiny napříč Čínou představují podle mě asi největší svízel při komunikaci s rodilými mluvčími. Přesto je pro výuku zcela zásadní. Snažil ses tady v Čechách, když jsi s čínštinou začal, vyhledávat rodilé mluvčí, se kterými bys mohl trénovat?

Zkoušel jsem to, ale zjistil jsem, že po pár jednoduchých větách už moje slovní zásoba nestačí na pokračování konverzace. Tak jsem se vrátil k učebnicím a poslechu podcastů. Po svém prvním návratu z Číny jsem zůstal v kontaktu s čínskými kamarády, se kterými jsem si posílal hlasové a textové zprávy přes čínskou komunikační aplikaci Wechat.

Doporučil by si tedy pro začátečníky nějaké podcasty?

Už jsem zmiňoval Popup Chinese, který je vytvořený pro samouky na všech úrovních. Tato stránka mě provázela dva roky od začátků až po středně pokročilou úroveň. Na pokročilé úrovni už není problém si na internetu najít obsah pro rodilé mluvčí, např. moje oblíbené 品味书香 a 轻阅读, kde moderátor s hosty probírá nově vydávané knihy nebo třeba čínské zpravodajství.

Máš třeba zkušenost i se sledováním čínských filmů nebo seriálů?

Záleží co od čínského filmu nebo seriálu očekáváme. Pokud jde o učení, je to příjemný doplněk k učebnici, ale samotnou učebnici nenahradí. Pokud jde o estetický zážitek a poznávání čínské kultury, filmy vřele doporučuji.

Co následovalo po tvé první návštěvě Číny? Kdy a za jakým účelem si se tam znovu dostal?

Po návratu jsem se věnoval psaní diplomové práce, zakončení magisterského studia a stáži. Podruhé jsem se do Číny vydal čistě za studiem čínštiny, rovnou na dva semestry a se stipendiem od čínské vlády, které jsem získal prostřednictvím Ministerstva mládeže, školství a tělovýchovy.

Podruhé jsi byl v Číně už tedy přímo kvůli studiu jazyka. Přijde ti, že s lepší znalostí jazyka se ti zde otevírá více možností? Dokážeš díky tomu například lépe pochopit zdejší kulturu a společnost?

Ano, znalost jazyka je nejrychlejší cestou k pochopení kultury. Tedy když odhlédnu od faktu, že naučit se pořádně jazyk vůbec rychle nejde. Jazyk skrze přísloví a ustálená slovní spojení odráží, jak lidé myslí, jaké prostředí je obklopuje a s jakými situacemi se setkávají. Znalost každého jazyka se hodí. Koneckonců jak praví klasik, i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále. U čínštiny to platí tím spíše, že je úředním jazykem každého pátého člověka na světě.

Máš nějaké oblíbené čínské přísloví nebo frázi, které dle tebe trefně vystihuje čínskou mentalitu?

Podle mě čínskou mentalitu nejvíce vystihují dvě odpovědi, totiž 没问题  (mej wen-tchi) a 没办法 (mej pan-fa), tedy „není problém“ a „nedá se nic dělat“. Jaké odpovědi se vám dostane, záleží většinou pouze na vašich přesvědčovacích a motivačních schopnostech.

Využil jsi už čínštinu i nějak po praktické stránce, například při hledání práce? Chtěl bys být s čínštinou a Čínou samotnou v kontaktu i do budoucna?

Čínštinu jsem využil v rámci stáže a nyní ji aktivně využívám v práci – působím jako project manager v Euroasian Education. Čína mi přinesla spoustu nezapomenutelných zážitků. Rád se do ní budu vracet, a kdo ví, třeba se tam jednou odstěhuju. J

A na závěr, když se ohlédneš za tvým dosavadním studiem. Myslíš si, že je čínština náročný jazyk? Respektive co je na ní náročného a v čem ti přijde naopak jednoduchá?

Nejnáročnější jsou určitě znaky. Na druhou stranu, znaky jsou pevně dané, nedají se skloňovat ani časovat a často jeden znak zastupuje roli podstatného jména, přídavného jména i slovesa. Takže abych to shrnul, myslím si, že čínština není o tolik těžší než ostatní jazyky.

(Matyáš Havel)

Jan Krejčí vystudoval na FMV bakalářský obor Mezinárodní studia – diplomacie a magisterský obor Evropská integrace, ve vedlejší specializaci pak Čínská studia. V současné době působí jako doktorand na Katedře světové ekonomiky FMV VŠE, kde se zabývá především čínskými zahraničními investicemi, problematikou Průmyslu 4.0 v Číně, a projektový manažer v Euroasian Education. Od roku 2017 je také členem CAS.

Matyáš Havel studuje bakalářský obor Mezinárodní studia – diplomacie na FMV a také je studentem sinologie na FF UK. V CAS působí od roku 2016 jako pomocná vědecká síla.