Rozhovor: Jan Zvoníček o studiu a životě v Thajsku

คุณจะไปเมืองไทยกับเรามั้ย? (Khuṇ ja bpai meang thai gab rao mai?) Nebo taky „Vydáte se s námi do Thajska?“ Dnes poměrně low-cost a bez jet lagu, protože ten si za nás před půl rokem vytrpěl Jan Zvoníček, student navazujícího magisterského studia na FMV, který se právě do domovské země tak oblíbeného Pad Thai, slonů, skútrů a rýže vydal v rámci výměnného pobytu. Není právě námi Evropany tak oblíbené Pad Thai tak trochu přeceňované? Kolik byste zaplatili za opravu motorky v thajských horách? A vůbec, jak se žije, aspoň na chvíli, nám Čechům v tak vzdálené zemi, demograficky i kulturně?

Jste připraveni na doslova spicy vyprávění? Tak tedy ขอให้เดินทางโดยสวัสดิภาพ! (Kho hai doen thang doi sawatdi phap!) Šťastnou cestu!

Proč právě Thajsko? O jakých dalších zemích jsi přemýšlel?

Byl to již můj třetí zahraniční výjezd za celé mé studium na VŠE. Poprvé jsem byl v Evropě, ve Francii a podruhé v Severní Americe, v Kanadě. Potřetí jsem chtěl zkusit nějakou dostupnější destinaci, kde bych si nemusel vařit a hlídat si výdaje a chtěl jsem také procestovat více zemí. Navíc byla škola pouze o víkendu, což bylo velké plus pro objevování nových míst. Z toho všeho vyšlo právě Thajsko, Bangkok, kde má naše škola partnerskou univerzitu Thammasat Business School sídlící přímo v Bangkoku. Bangkok je skvělým městem, ze kterého se dá levně dostat po celém Thajsku a do okolních zemí jihovýchodní Asie.

Mimo Thajsko jsem myslím měl dále ve výběru Sicílii, jelikož mluvím italsky a chtěl jsem si ji více procvičit a na jihu Itálie jsem ještě nikdy nebyl. Další jiné destinace jsem neměl a sázel jsem spíše na Thajsko.

Thajské školství. Dalo ti zabrat? Co sis vybral za předměty a naplnila výuka tvá očekávání?

Zabrat mi moc nedalo, s tím jsem ale také počítal. Jelikož jsme studovali společně s místními studenty „MBA“ program, výuka probíhala pouze o víkendu od devíti hodin do čtyř nebo pěti odpoledne, bylo to tedy intenzivnější. Studoval jsem tři předměty a to Business Finance, Business modely v globalizovaném světě a operační management. Upřímně, předměty mi moc nedaly, někde to bylo opakování, to co jsme se už učili u nás a někde se mi nelíbil styl výuky. Zajímavé bylo vidět, že většina studentů již má letité zkušenosti v reálném světe, již několik let pracují a teď si dodělávají školu, aby podpořili své praktické znalosti teoretickými. Thammasat univerzita je ale jednou s nejlepších v Thajsku a mají dva velké kampusy v Bangkoku.

Naučil ses něco málo z thajštiny? Uměl bys něco napsat nebo se aspoň ústně představit? Jak jejich jazyk zní, nebo jak je asi náročné se ho dobře naučit?

Určitě, jako milovník jazyků jsem se začal učit 5 měsíců před mým odjezdem thajsky. Měl jsem online hodiny 1–2 týdně s rodilou Thajkou a určitě toho nelituji. Bylo to skvělé rozhodnutí, které mi v mnoha věcech pomohlo. Thajci v turistických oblastech sice anglicky umí, ale je to pouze základní angličtina, taxikáři většinou neuměli. Dokáži se představit, objednat si jídlo, zeptat se na cestu a vést základní konverzaci, vlastně ve všech každodenních situacích jsem vždy využíval thajštinu. Thajci to zbožňovali a pořád se smáli. Několikrát jsem díky tomu spolu s thajskou studentskou kartičkou dostal „thajskou“ cenu při vstupu do různých objektů či národních parků. Thajci potom byli obecně velmi rádi a byli překvapení, že na ně jako „farang“ (pozn. ten, kdo pochází ze Západu) mluvím thajsky. Co se týče psaní, tak thajština má abecedu složenou se souhlásek a samohlásek. Bohužel psaní není až tak jednoduché, jak se může zdát. Abecedu jsem se tedy naučil a lehká a základní slova jsem uměl napsat i přečíst. V praxi mi ale bohatě vystačila pouze mluvená thajština, která je nejdůležitější. Jejich jazyk má 5 tónů, tedy o jeden více než například čínština. Gramatika jazyka je velmi jednoduchá, nepoužívá slovesné časy, neskloňuje, nečasuje. Nejtěžší je tedy výslovnost a poté psaní. Stále je jazyk ale daleko lehčí než například čínština.

Kreativní otázka to není, ale nezeptat se nemůžu. Nejlepší thajské jídlo – a netvrď mi, že Pad Thai. 

Pad Thai to nebylo, mám rád masová jídla s rýží, kterých bylo v Thajsku více než dost. Mezi má velmi oblíbená jídla patřila Phat kaphrao – je to jídlo složené z masa, bazalky indické, chilli, česneku a thajské rybí omáčky s rýží. Většinou jsem také nezapomněl říci mou oblíbenou větu „Mai sai prik“ -> což doslova znamená „nepřidávat chilli“. Jídlo bývávalo obvykle velmi pálivé. Dalším oblíbeným jídlem bylo žluté kari s rýží. To dělali taky velmi dobré. Obecně, všechna jídla, kromě těch evropského původu byly chutné a dobré. Thajské jídlo je obecně hodně pálivé, člověk na to musí být připraven.

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek z pobytu?

Bylo jich spoustu a zmíním tři z nich – dva pozitivní a třetí negativní. Co se týče pozitivního, to bylo projíždění a objevování ostrova Phuket na motorce, podél krásného blankytně modrého moře s úžasnými západy slunce a výhledy. Druhý pozitivní byla plavba na výletní lodi v Ha Long Bay ve Vietnamu, na které jsme také přespali a měli tříchodové menu, ranní tai-či či snídani a ubytování bylo velmi luxusní. Třetí, negativní, bylo spadnutí z motorky v thajských horách asi 100 km od mého bydliště, kde jsem nevěděl, jak se dostanu zpátky domů na ubytování, bylo po dešti, motorka klouzala, měla urvané zrcátko a sedátko a navíc byla poškrábaná. Na cestu zpět hlavně do kopce jsem jel s nohami dolů pro případ smyku. Ve vesnici jsem si našel někoho s francouzským klíčem, kterým jsem si zrcátko zpátky přitáhnul a také autoservis, kde mi za 35 korun sedátko přivařili zpátky k motorce. Naštěstí si v půjčovně nikdo ničeho nevšiml. Po tomto zážitku jsem opravdu pochopil, jak může být ježdění na skútru velmi nebezpečné a dával jsem si o mnohem větší pozor při ježdění z kopce, do kopce, zatáček, po dešti a nerovném povrhu.

Jací jsou Thajci? Jsou si s Čechy aspoň v něčem podobní, navzdory velké kulturní i geografické vzdálenosti?

Thajci jsou opravdu jiní než my Češi, nenapadá mě teď žádná společná vlastnost, kterou bychom s Thajci sdíleli. Za mě jsou Thajci velmi usměvaví, smějí se téměř neustále a hlavně, když na ně mluvíte thajsky či v Bangkoku také jazykem „isan“, nazývaným také severo-východní thajštinou. Dále bych řekl, že neřeší čas, jak se řeší u nás. Do školy se mohlo přijít s půlhodinovým zpožděním, a stále to bylo OK, většinou ale všichni chodili včas. Hodně lidí „žije“ = pracuje na ulici. Lidé se nebojí práce venku, vaření venku a žití v daleko horších podmínkách než my. Vypadají přátelsky, ale myslím, že opravdu přátelské vztahy s nimi bude těžší vytvořit, než třeba z Čechy. Když bych porovnal Thajce s Vietnamci (žijící ve Vietnamu a ne v Česku), tak lze zpozorovat markantní rozdíl. Vietnamci z cizinců, dle mého názoru, chtějí více vytěžit, jsou urputnější, někdy ne úplně příjemní.. Toto se mi v Thajsku až v takové míře nestalo, možná i kvůli tomu, že jsem na ně mluvil thajsky.

Přátelil ses během pobytu hlavně s místními, nebo spíše s ostatními výměnnými studenty?

Spíše jsem se přátelil s dalšími výměnnými studenty. Na našem ubytování bydleli hlavně výměnní studenti a do třídy s námi chodili kromě dalších Čechů také Francouzi a Němci. Co se týče místních, tak s těmi jsme chodívali na jídlo po hodinách a s některými jsme šli i na večeři do restaurace a na party. Většinou to byly studenti thajského a myanmarského původu, kteří byli našimi spolužáci. Cestovat s místními se moc nedalo, jelikož chodili během týdne do práce.

Co je v Thajsku zajímavého k vidění? Navštívil jsi i okolní země či ostrovy?

Je tam toho opravdu spousta. Pokud začnu od severu, tak hory a města Chiang Mai, Chiang Rai a Pai a okolí Myanmaru. Dále jižněji jsem navštívil historické centrum Sukhothai, což bylo hlavní město prvního thajského království, které existovalo v 13. a 14. století. Dále je to Ayuthaya – další hlavní město stejnojmenné říše, která následovala po říši sukhothajské. Poté je to Bangkok s několika chrámy a nočním životem. Na západě je to Kanchanaburi, které je známo hlavně kvůli druhé světové válce, kdy váleční zajatci stavěli železnici smrti spojující Thajsko a tehdejší Barmu za japonské okupace. Je zde také k vidění most, který se proslavil díky filmu „Most přes řeku Kwai“ od režiséra Davida Leana a stejnojmenné knihy od francouzského autora Pierra Boulla. Dále jsou to letoviska Krabi a Phuket s nádhernými plážemi a přírodou. Poté jsou to ostrovy Koh Tao, Koh Samui a Koh Pha Ngan, které patří také mezi velmi oblíbená místa mezi turisty a na Koh Tao je skvělé šnorchlování. Dále jsem navštívil ostrov Koh Chang a město Pattaya – která je známá sex turismem.

Co se týče okolních zemí, navštívil jsem Laos, Kambodžu, dvakrát Vietnam, Malajsii a Singapur. Byl jsem také na hranicích s Myanmarem, který jsem kvůli občanské válce nenavštívil a na hranici s Čínou. Laos byl skvělý, hornatý, ještě ne tak turisticky zahlcený. Angor Wat v Kambodži byl nádherný. O Vietnamu nevím, co si myslet. Příroda i města byly zajímavé a jiné než v Thajsku, jen lidé nebyli tak milí a narazili jsme častokrát na špatné zkušenosti.

Jel bys do Thajska znovu, nebo už to z Asie na chvíli stačilo? Chystáš se v blízké době na další cestu?

Na zahraniční výjezd už asi ne, celé Thajsko a okolní země mám již procestované. Už se rovněž nechystám na žádný zahraniční výjezd, protože tři výjezdy byly dostačující. Uvědomil jsem si také, že bych nyní chtěl více procestovat samotnou Evropu a okolní země, jelikož naše Evropa je opravdu krásná a je tu spousta různých míst k vidění a to i v samotném Česku. V blízké době se chystám dokončit školu a od září nastoupit do regulérní práce na plný úvazek. Cestovat budu o prázdninách, ale bude to po Česku a maximálně po Evropě.

Studenti často z podobných pobytů přijíždí „jiní“. Silnější, samostatnější, zkušenější. Cítíš se tak i ty? Pokud ano, může za to pobyt, nebo snad právě výběr vzdálené destinace?

Ano, určitě se to dá tak říci. Já se například naučil jezdit na skútru, čehož jsem nebyl předtím schopen a velmi se mi to zalíbilo. Je to úžasný zážitek. Dále mi celý pobyt dal ještě větší odvahu do budoucna, že pokud jsem sám zvládl procestovat celou jihovýchodní Asii, zvládnu i jiné země levou zadní. V Asii bylo daleko více momentů „beznaděje“ než například v Kanadě a Francii. Bylo to také dané tím, že jsem začal žít více v nejistotě. Člověk se naučil také neplánovat. Já, jelikož si spoustu věcí plánuji, tak jsem zjistil, že v Asii to bohužel tak nefunguje, jelikož MHD nejezdí podle jízdního řádu a lidé se úplně časem neřídí. Také pokud si spoustu věcí zarezervujete nebo koupíte až na místě, můžete smlouvat a dostanete daleko lepší cenu než online. Dále to bylo také ještě větší utvrzení v tom, že my Češi si opravdu nemůžeme stěžovat na to, v jaké zemi žijeme a jaké podmínky a standardy jsou nám nabízeny a poskytovány. Stejné vnímání jsem měl i po zahraničních výjezdech ve Francii a Kanadě.


Rozhovor zpracovala Bc. Tereza Bártová, pomocná vědecká síla v CAS

Fotografie: Jan Zvoníček

Další z rozhovorů s našimi studenty najdete ZDE.

Pokud studujete FMV/VŠE a chtěli byste přispět s vlastním pohledem na studium v Asii či na jakékoliv jiné „asijské téma“, budeme rádi, když nás kontaktujete, např. na adrese stuchliz@vse.cz

Rozhovor: Jan Zvoníček o studiu a životě v Thajsku
  • Autor: PR FMV
  • Vytvořeno:
  • Poslední aktualizace: