Rozhovor s Terezou Mohelníkovou o čínštině a studiu v Asii

Tereza Mohelníková už patří mezi absolventy Fakulty mezinárodních vztahů, kde studovala v magistru obor Mezinárodní obchod. Tereza vyjela v rámci studia např. na stáž na CzechTrade v Šanghaji, za srdce ji chytl ale především Tchaj-wan:

  • Proč sis vybrala pro svou pracovní stáž právě Čínu a pobočku CzechTrade v Šanghaji?

Na VŠE jsem si hned v 1. ročníku na bakaláři za rezervní kredity zapsala čínštinu a francouzštinu pro začátečníky. Semestr francouzštiny pro mě byl utrpením. Přišlo mi nemožné to vyslovovat a vůbec mě to nebavilo. S čínštinou to bylo přesně naopak (teda vyslovovat mi nejde pořádně dodnes, ale od začátku mě hrozně bavila). Ten první semestr čínštiny, tak pro mě byl impulzem k nasměrování větší pozornosti k Číně a Asii obecně, aniž bych se o tento region předtím zajímala. Když jsem později v nabídce stáží viděla Šanghaj, ani jsem o jiných místech neuvažovala.

  • Jak bys popsala svůj studijní pobyt na Tchaj-wanu na univerzitě National Chengchi University (NCCU)?

Ve výběru zahraniční univerzity na magistru hrála roli opět čínština. Naštěstí mě neodradily tradiční znaky, protože půlrok na NCCU byl nejhezčí semestr, co jsem během studia zažila. Byli mi přiřazeni 2 buddies, se kterými jsem se během semestru setkávala a stali se z nás přátelé. Jednoho jsem dokonce o rok později provedla po Praze, kam mě přijel navštívit. Svůj rozvrh jsem si na NCCU vytvořila z intenzivních mimosemestrálních kurzů, takže jsem měla několikatýdenní bloky volného času, které jsem využila k cestování jak po Tchaj-wanu, tak do okolních zemí. Díky možnosti si takto složit rozvrh jsem během semestru navštívila Filipíny, Malajsii, Jižní Koreu, Singapur a Vietnam.

  • Jaká další místa se ti podařilo navštívit?

Během stáže v Šanghaji jsem měla možnost navštívit místa v čínském vnitrozemí. Samotná zkušenost s cestováním po Číně je zdrojem spousty skvělých historek, které nikde jinde nezažijete. Z míst, které jsem v Číně navštívila bych nejvíce doporučila Guilin a přilehlé Longsheng rice terraces a Yangshuo. Na Tchaj-wanu doporučuji navštívit malý ostrůvek na východě Green Island (綠島鄉). Na Tchaj-wan obecně mnoho západních turistů na dovolenou nelétá a na krásný malinký Green Island pak už nezavítá skoro nikdo.

  • Vnímala jsi nějaké rozdíly mezi životem v Číně v Šanghaji a životem na Tchaj-wanu?

Pro mě byl hlavní rozdíl v tom, že v Šanghaji to byla pracovní stáž a v Tchaj-peji studium. Do Šanghaje jsem tak jela sama, sehnala si ubytování v čínské rodině a na pobočce měla jen pár kolegů. Na NCCU jsem naopak bydlela na mezinárodní studentské koleji, takže jsem měla možnost se seznámit s lidmi v podobné situaci a i ve škole jsem byla součástí většího kolektivu a mohla zapojit do studentského života. Jinak jako pro cizince ze západu byl pro mě život v obou metropolích podobný.

  • Jaký největší kulturní šok jsi zažila? / Jaký největší kulturní rozdíl jsi poznala?

Kulturních šoků byla při cestování Asií spousta. Hlavně Čínu bych všem toužícím po kulturním šoku vřele doporučila navštívit. Hned první šok zažijete, když si budete muset vybojovat cestu ven z plného metra. Při návštěvě Číny taky překvapí, kolik lidí se s vámi bude chtít vyfotit. K vtipným vzpomínkám na kulturní šok patří situace, kdy ke mně přistoupila kolegyně, štípla mě do břicha a řekla, že bych mohla zhubnout. Později jsem si s pochroumaným egem vygooglila, že hmotnost v Číně není takové tabu jako v západní kultuře. O hmotnosti a o tom, kdo je tlustý se mluví mnohem otevřeněji. Při jiné příležitosti se o tom přesvědčila spolužačka, jejíž fotku naše učitelka použila v prezentaci, když nás učila slovíčko „tlustý“. Dalším kulturním šokem pak pro mě byla nepřímá a vyhýbavá odmítnutí. Když jsem se na něco zeptala a dostala odpověď „možná“ nebo „uvidíme příští týden“, považovala jsem záležitost za neuzavřenou. To, že význam těch slov byl „ne“ a „ne, nikdy“ mi většinou došlo až o dost později. Šokem pro mě bylo také zjištění, že v Šanghaji, jakožto jižní Číně, se v zimě netopí. A tak jsme při krásných prosincových 0 stupních chodili po bytě v zimních kabátech a já si vyhřívala postel fénem na vlasy.

  • Když bys mohla, vydala by ses do asijských zemí znovu a co se ti na životě v Asii nejvíce líbilo?

Nejraději hned teď. Momentálně bych měla studovat čínštinu v nádherném městě Suzhou. V současné situaci jsem však jako lidé po celém světě odkázaná na distanční výuku. Na životě v Šanghaji a Tchaj-peji jsem měla nejraději ten ruch velkoměsta, každodenní zmatek a chaos, nebo to, že „ne“ neznamená ne, ale začátek smlouvání a vyjednávání. Ale taky způsob stolování, kdy se objedná spousta druhů jídla, které pak všichni sdílejí, a nebo to, že stánky s jídlem jsou na doslova každém kroku. A přestože miluju Českou republiku a jsem přesvědčená, že Praha je to nejkrásnější město na světě, doufám, že Asie v mém životě zůstane navždy a já budu mít možnost se tam pravidelně vracet.

 

Tereza Mohelníková a za CAS Eliška Hronová

 

Další z rozhovorů s našimi studenty najdete ZDE.
Pokud studujete FMV/VŠE a chtěli byste přispět s vlastním pohledem na studium v Asii či na jakékoliv jiné „asijské téma“, budeme rádi, když nás kontaktujete, např. na adrese stuchliz@vse.cz.